Kdo je Swizza?
29. prosince 2017 v 23:02 | Swizza
Kdo je Swizza nemám v plánu blíže zmiňovat. Spíše jsem chtěla popsat nějaké její vlastnosti a zájmy a hlavně jak celá Swizza vznikla.
Přelud -4 večer
17. listopadu 2017 v 7:28 | Swizza
|
My stories
Přišel večer. Ocitla jsem se před vchodovými dveřmi jeho domu. Stála jsem tam a chvíli přemýšlela jestli zazvonit, a nebo to v poslední chvíli zabalit. Když zázvoním, už nebude cesty zpátky.
,, Pojď dál" ozvalo se z okna v patře. Byl to on. Usmíval se na mě z parapetu okna vykloněný tak akorát, aby na mě viděl. S úsměvem jsem chňapla po klice od domu a vešla dovnitř. Seběhl za mnou po schodech a přivítal mě. ,, Tady máš něco malého" podala jsem mu z batohu flašku Morgana. ,, Tos nemusela" koutkem úst se usmál a lýčka mu zčervenala. ,, Máš to tu pěkný" řekla jsem mu a skočila na pohovku která plnila místo na dlouhé prázdné chodbě.
,, Pojď ven, jsou tam ostatní." Vybídl mě s úsměvem. Na terase u rozpáleného krbu seděli lidé. Všechny jsem je znala a o to menší stres jsem z toho večera měla. ,, Kdyžtak utečeš." Znělo mi dokola v hlavě. Přinesl karty. Zahráli jsme si takovou pivní hru, byla to docela sranda. Občas se náš pohled sešel a já se cítila jako z pohádky. Měl dlouhé, husté řasy, jaké by mu mohla kdejaká holka závidět. Delší vlasy a moc sladkej úsměv. Balil cigaretu. Pozorovala jsem jak se to dělá, protože jsem to znala jen z válečků. ,, Dáš si taky?" Usmál se na mě, dal si cigaretu za ucho a začal balit další. ,, S tebou jo." Odpověděla jsem mu s malým úsměvem na tváři. Přestože nekouřím, měla jsem chuť.
Celý večer provázely příjemně hřející plamýnky ohně sálajíc z kamenného krbu a tóny špatně nalazené kytary. Nikomu nebyla zima. Cítila jsem se neskutečně , protože moje skutečnost poslední dobou byla velmi šedá a jednotvárná, avšak dnešní večer byl tolik barevný, že ostatní šedé dny přebil.
Přelud -3 Nová známost?
23. dubna 2017 v 16:10 | Swizza
|
My stories
Seděla jsem ve vlaku a čekala až pojedeme. Na poslední chvíli doběhl a naskočil nějaký kluk, vypadal celkem vtipně, nejspíš to nestíhal, protože působil dost rozevlátě a na prsou si držel zkřížený popruhy od batohu. Sedl si naproti mně a hned jak mě viděl začal se divně smát. Myslela jsem si že mám něco na tváři, nebo ve vlasech, ale když se na mě nenápadně koukal i zbytek cesty, napadl mě jiný důvod. Nebyl ošklivý, naopak. Měla jsem pocit, jako bych už ho někdy viděla. A tak jsem tomu podlehla a pohled mu opětovala.
Na další zastávce vystoupily holky co seděly vedle mě a hned jak se vlak rozjel, šel zamnou. Ačkoli jsem s tím vůbec nepočítala, měla strach abych si před ním nezamotala jazyk, abych neřekla nějakou pitomost a abych nevypadala trapně, snažila jsem se působit tak, aby ani nachviličku nepoznal, že mám strach. ,,Ahoj" řekl , usmál se a sedl si ke mně. ,,Ahoj, my se známe?" odpověděla jsem mu mírně roztřeseným hlasem. Hned to poznal a začal se usmívat ještě víc. ,,Chodili jsme spolu na základku" Tak na základce jsem ho viděla, každopádně jsem si ho moc nepamatovala, musel být o dost starší jak já, ale to jsem mu neřekla. ,,No jasně, už si vzpomínám" řekla jsem mu, ale naznačila, že si nepamatuji jméno. ,,Kája" řekl a podal mi ruku ,,Maty, totiž Martina, ale říkají mi Maty" odpověděla jsem já a podala mu taky ruku. ,,Já vím, já si tě pamatuju, ale nějak si vyrosta, málem jsem tě tuhle nepoznal" Bylo mi trapně. ,,Kluk, starší než já, docela pěknej, ví kdo já jsem, ale já o něm nemám ani páru" Pomyslela jsem si, a rychle mu odpověděla aby nenastalo moje oblíbené, trapné ticho.
,,Víš, dneska pořádám menší party, když je to pololetí. Nechceš přijít? Můžeš si s sebou vzít nějaký kámošky, když budeš chtít" řekl a já vůbec nevěděla, co mu mám odpovědět. Chtěla jsem tam jít. Zdál se mi moc fajn a navíc, takový párty zbožňuju. ,,Dobře, přijdem" odpověděla jsem mu s úsměvem. A málem bych v tom jiskření přejela moji zastávku. ,,Už musím jít, tak teda večer, měj se" čapla jsem tašku a na poslední chvíli proklouzla zavírajícími semi dveřmi vlaku.
Teď mám slovo já
12. dubna 2017 v 21:37 | Swizza
|
My view
Je ti ještě málo, mlč, proč se snažíš, anebo to řekni, stejně to nikoho nebude zajímat, jsi na to ještě moc mladá, nechovej se jak kdybys snědla Šalamounovo houno..
- Slýchám dennodenně, když se snažím prosadit svůj názor, anebo si prostě stát za svým. Když si pomyslím, že by existoval jeden den, jeden jediný den, kdyby mě lidé vyslechli, kdybych měla slovo já, sice jen nachvilku, ale na ty slova by se už nezapomnělo. To by byla pohádka!
(Ne)studovat v zahraničí?
4. dubna 2017 v 19:33 | Swizza
|
Travel&History
S novým tisíciletím přišlo také spoustu nových možností studia i cestování. Ale co takhle tyto dvě nejčastější činnosti studentů spojit? Dokážeme si představit jaké to musí být studovat na Harvardu nebo Sorboně? Nebo dokonce studovat v USA? V dnešní době jsou možnosti opravdu rozmanité.
Přelud -2/ Beze jména
22. března 2017 v 10:11 | Swizza
|
My stories
Včera bylo vsvědčení. Moc radost jsem z toho neměl. Cestou ze školy jsem se zastavil na mostě. Popotáhl jsem z cigarety, když se u mě zastavil chlapík a tázal se na oheň. Bylo pochmurně. Rychle ubíhající město, slunce nikde a já na mostě. Měl bych už jít, zachvilku mi pojede vlak, ale nešel jsem. něčeho jsem si všiml. Byla to dívka s dlouhými, vlnitými vlasy. Brunetka. Stála taky na mostě. Tvářila se nevinně. Najednou jakoby to slunce vyšlo. Stál jsem tam a koukal na ni. Najednou jsem zapomněl na ty holky co mi zlomily srdce a zapomněl jsem i na svůj plán lámat srdce jiným holkám. Byla krásná.
Chtěl jsem za ní jít, ale co bych jí řekl? Najednou jako kdyby oči převzaly moc nad mozkem a poručily nohám ať jdou k ní. Rozešel jsem se za ní, méně sebejistě, ale rychle. Aby neutekla, ale najednou se otočila a odešla. Prostě se otočila a šla pryč. Mozek mi zpátky probudil brzdící vlak. Ten musím stihnout. A tak jsem přidal do kroku a na holku z mostu zapomněl.
Definice Štěstí
19. března 2017 v 9:23 | Swizza
|
My view
Přelud - 1/prolog
10. února 2017 v 19:30 | Swizza
|
My stories
Včera bylo vysvědčení. Obyčejný den. Po škole jsem měla čas a tak jsem se rozhodla načerpat trochu energie a šla se podívat k Labi. Lidé stáli na přechodu za tikotu semaforu a napjatě čekali až se tikot zrychlí. panáček vychladl a dal se do pohybu. Přešla jsem silnici, prošla nádražím a přešla most. Stála jsem nad silnicí a pozorovala ubíhající město. Šedivé, rychlé město zahalené do bílého studeného kabátu. Přesto jsem to tam milovala. V prázdné strouze plné racků, kachen a labutí tekl pramínek Labe. Nad ním se opodál tyčil visutý most a za ním ještě jeden. Na to vše dohlížela nenápadná cihlová dáma z vrcholku hory. Až všechen ten sníh roztaje, zbudou tu jen ty mosty a ona.
Nit mi přetrhly řinčící koleje pod brzdícím vlakem z nádraží. Otočila jsem se a pomalu odešla.
Beginning
25. prosince 2016 v 22:29 | Swizza
Vítám tě na mém nově obnoveném blogu!
Můj nick je Swizza atenhle blog bude převážně o mě, mých postřehách o které bych se ráda podělila s ostatními. A to byl vlastně hlavní záměr tohohle kroku. Za další mě mrzí, že se veškerá komunikace mezi lidmi přesunula na sociální sítě.
Pak ráda fotím, kreslím, maluji, píšu.. a ráda bych se o to podělila se světem. Třeba se to uchytí :D
Ráda bych tu rozjela 10 rubrik, které se budu snažit rozvíjet stejnoměrně.
A nakonec co si od toho slibuji? Mým hlavním cílem je tě pobavit, namotivovat, rozveselit, anebo vypnout, až budeš číst články tomhle blogu.
Prozatím vše, brzy se těš na další článek :3
Tvoje Swizza
